Kněz prezidentem? Byla by to škoda pro církev i stát
Mezi zhruba dvacítkou jmen, která se v diskusích o možném kandidátovi, který by se postavil Václavu Klausovi, zmiňují, figurují i dva duchovní, katoličtí kněží. Odhlédněme od konkrétních jmen a položme si otázky: Má katolický duchovní zastávat úřad českého prezidenta? Jak je to s politickou angažovaností duchovních?
Tvrdím, že politicky činný duchovní nadělá v dnešní době sekulárního státu vždy více škody než užitku. Proč? Není to diskriminace? Laciný a populistický antiklerikalismus? Nikoliv. Tento postoj vyvěrá z pochopení toho, kým katolický kněz skutečně je a jaká je jeho úloha.
Předpokládám, že stanovisko nekřesťanské veřejnosti k politicky činným představitelům církve bude spíše negativní. Obavy v nich může vzbuzovat pohled na islámský svět, kde jsou náboženství a stát jedno.
Křesťanské stanovisko je toto: Pro křesťany je kněz alter Christus, druhý Kristus; správce Božích tajemství. Je před světem – věřícím i nevěřícím – svědkem nadpřirozena, posel Bohem daného zákona a morálních principů. Není to zaměstnání, jež je možné změnit, ale nezrušitelné celoživotní poslání, kterému se jednou a plně odevzdal celou svou osobou. Kněžství tedy zcela, bez jakéhokoliv zbytku, vyplňuje život kněze. Politická angažovanost duchovního – a to zvláště v dnešní době sekulárního státu – by se tak stala rezignací na úlohu, kterou přijal. Katolická církev klerikalismus jednou provždy odmítla.
Je přirozené, že se při výběru vhodného prezidentského kandidáta hledá osobnost typu morální autorita. Chceme-li, aby čeští duchovní, o kterých se hovoří v souvislosti s prezidentskou volbou, byli i nadále morálními autoritami, dopřejme jim možnost být knězem naplno. Nikoliv prezidentem. Taková volba by uškodila církvi i České republice.
Jakub Kříž,
předseda MKD